–
11. zářím roku 2001 prý začalo 21. století, říkají někteří politologové. Jisté je, že události tohoto dne významně ovlivnily běh světa. Sám způsob a rozsah teroristických útoků, vedených tehdy islámskými fundamentalisty proti Spojeným státům americkým a potažmo i proti celému Západu, otřásl kulturním světem. Zneužití civilních letadel k zavrženíhodnému útoku proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu v době ranní pracovní špičky bylo do té doby neslýchaným zločinem.
–
Vzpomínám si na svoji cestu do New Yorku půl roku po teroristických útocích. Doprovázel jsem tehdy skupinu českých záchranářů a hasičů, kteří chtěli vzdát hold svým americkým kolegům a jejich pozůstalým rodinám. Pocta hrdinům začínala ve slavné Carnegie Hall. Byl jsem požádán, abych reflexí nad tajemstvím zla v lidských dějinách celé pietní shromáždění zahájil. Nesmírně si této skutečnosti vážím, že jsem směl, jako člen české delegace, vyslovit pocity solidarity a sounáležitosti, které jsme cítili.
–
V následujících dnech jsme pak navštívili samotné místo útoku na jižním Manhattanu, kde se kdysi k nebi tyčily obě štíhlé věže Světového obchodního centra. V areálu ohrazeném vysokým plotem se ještě usilovně pracovalo. Mohutné stroje odklízely trosky zřícených staveb a množství lidí ručně prohledávalo každý gram nově vyvezené suti a hledalo v něm pozůstatky těch, kteří se stali obětí výbuchu netolerance, zloby a nenávisti.
Možná si ještě vzpomínáte, že z trosek Světového obchodního centra byly vyzvednuty dvě mohutné železné traverzy, které zůstaly spojené ve tvaru kříže. Ten byl pak vztyčen na okraji obrovské jámy, která mezi okolními mrakodrapy v zemi zela. K tomuto kříži položila naše delegace květiny a krátce jsme se tam pomodlili za všechny, kteří právě na těchto místech půl roku před naší návštěvou překročili práh mezi časem a věčností.
–
Nedaleko od místa útoku stojí na starém hřbitůvku nevelký kostelík z konce 18. století. Ten tenkrát, jakoby zázrakem přežil zcela nepoškozen. Nerozbila se ani jediná jeho okenní tabulka. Z kostelíka se stalo zázemí new yorských záchranářů, kteří riskovali a mnozí i obětovali své životy, když se pokoušeli pomoci druhým. Bezděčně mě při této vzpomínce napadla Ježíšova slova z Nového zákona, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí i svůj život.
–
Nad hlavním oltářem v kostelíku je text Desatera. Právě v jeho polovině stojí jasná a stručná výzva: Nezabiješ. O kolik utrpení by bylo na světě méně, kdybychom my lidé dokázali alespoň toto jediné z Desatera božích přikázání brát vážně a respektovat je. Bohužel se to zatím nedaří ani nám a nedařilo se to ani žádné generaci před námi. Přes to stále existuje hluboké přesvědčení lidstva, že zabíjet je špatné. Bohu díky, že alespoň ještě vnímáme hlas svědomí.
–
11. září roku 2001 a válka proti terorismu, která poté vypukla, ovlivnily životy nás všech. V dnešním propojeném světě již nejsou události, které by se nás netýkaly. Již není místo, které by bylo příliš daleko. Jsme kamínkem v mozaice světové společnosti a měli bychom se proto živě zajímat o to, co se ve světě děje. A podle svých sil a možností se snažit aktivně pracovat na tom, aby svět, jehož jsme součástí a který spoluutváříme, byl lepší.
–
Nemá smysl nadávat na to, že nám při kontrolách na letišti vezmou odpovědní pracovníci, kteří dbají o naši bezpečnost, nedopitou láhev Cocacoly nebo v příručním zavazadle zapomenuté nůžtičky. Je naopak třeba uvědomovat si příčiny a následky světových dějů a nevyklízet teroristům pole. Nenechme si od nich diktovat, kam a kdy máme nebo nemáme cestovat. Koho máme volit, protože se jim to bude nebo nebude líbit. Žijme jako svobodní a odpovědní lidé, kteří si uvědomují hodnoty své civilizace a budou ochotni pro jejich zachování i obětovat třeba něco ze svého pohodlí.
–
11. září již zůstane asi navždy datem se zvláštním nádechem mezi ostatními dny v kalendáři. Velikým uměním člověka je, když dokáže proměnit negativní momenty života ve stavební kameny něčeho nového, pozitivního. To není bezbřehé zapomění a tlustá čára, ale naopak sílu dodávající jasný postoj, který je nesmiřitelný ke zlu, ale otevřený k možnosti nápravy lidského srdce.
–
Pro ČRO 6
Daniel Herman, 10. 9. 2009