–
Zhroucení komunistického režimu 17. listopadu 1989, které následovalo pouhých pět dnů po svatořečení české princezny Anežky Přemyslovny v Římě, přineslo otevření širokého prostoru svobody ve všech oblastech života naší společnosti. Anežčina kanonizace je symbolickým předznamenáním počátku nové svobodné etapy života naší země. Liberalizace trhu, nastavení zahraničněpolitických priorit, vojenská spolupráce a další důležité oblasti transformace společenských struktur, byly připraveny celkem rychle. Mnohem obtížnější je rekonstrukce morální a duchovní. Se zaostáváním komunistického systému bylo totiž spojené i rozvrácení hodnotové stupnice, z níž naše civilizace vyrůstá. Mnohé problémy, s nimiž se setkávají postkomunistické země, právě včetně eroze hodnot, plošně rozšířené korupce a nedostatku důvěry občanů ve stát, jsou totiž přímým dědictvím totalitní nadvlády.
–
Totalitní diktatury v Evropě 20. století – nacismus a komunismus – si vyžádaly desítky miliónů životů, způsobily neskonalé utrpení a posléze rozdělily kontinent na „východ“ a „západ“. Zatímco jsou dějiny a zločiny národního socialismu od roku 1945 předmětem podrobného zkoumání, je dvacetiletí od pádu komunismu v Evropě svědkem rostoucí potřeby dosáhnout pravdy, vědění a spravedlnosti i s ohledem na diktatury komunistické. Faktem zůstává, že mnoho pachatelů zločinů minulosti dosud nedošlo spravedlnosti. Občané zemí, jež nebyly svědky komunismu, a mladší generace v zemích, které komunismus přežily, s ním musejí být konfrontováni a musejí být o něm informováni a vzděláváni obdobným způsobem, jakým jsou vzděláváni o národním socialismu. Na základě neblahých zkušeností s popíráním Holocaustu víme, že v Evropě je potřeba stále podporovat kulturu připomínání, která bude ctít oběti a ty, kteří vzdorovali různým formám zla.
–
Již před rozpadem komunistického impéria existovaly intenzivní kontakty mezi lidmi v jednotlivých státech za železnou oponou, kteří usilovali o koordinaci a propojení obrodných aktivit ve svých zemích. Například československo-polské disidentské setkávání na hranicích sehrávalo v tomto smyslu nesmírně důležitou roli. Po pádu komunismu bylo jasné, že je třeba zvyšovat veřejné povědomí o evropských dějinách a o zločinech spáchaných totalitními režimy a podpořit širokou celoevropskou diskusi o příčinách a následcích totalitních režimů a o společných evropských hodnotách, s cílem prosazovat lidskou důstojnost a lidská práva a napomoci zabránit tak intoleranci, extremismu a návratu jakékoliv formy totalitní nadvlády v budoucnu.
–
Tímto tématem se zabývá např. i rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů z ledna 2006; Pražská deklarace o svědomí Evropy a komunismu z června 2008 i další rezoluce Evropského parlamentu: Svědomí Evropy a totalita z dubna 2009. Stejným směrem jdou i závěry Rady Evropské Unie o svědomí Evropy a totalitě z června 2009 a o povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě z června 2011 a naposledy i Varšavská deklarace u příležitosti Evropského dne památky obětí totalitních režimů ze dne 23. srpna 2011.
–
Jako odpověď na potřebu zintenzívnit dosud vykonanou práci, jíž koordinoval český Ústav pro studium totalitních režimů, podepsali zástupci 20 institutů ze 13 evropských zemí po tříleté intenzivní přípravě v polovině října tohoto roku vznik Platformy evropské paměti a svědomí. Slavnostní podpis se konal v Lichtenštejnském paláci v Praze, za účasti premiérů České republiky, Maďarska a Polska, v rámci summitu zemí Vyšehradské 4, pod patronací předsedy vlády České republiky Petra Nečase.
–
Účelem Platformy je poskytovat podporu pro pěstování kontaktů a spolupráci mezi národními výzkumnými institucemi, archivy, muzei a dalšími organizacemi, veřejnými i soukromoprávními, specializovanými v oboru totalitní historie, se zvláštním důrazem na národní socialismus, komunismus a další totalitní ideologie.
Platforma směřuje k vytvoření celoevropského dokumentačního střediska a památníku pro oběti všech totalitních režimů. Cílem je připomínání obětí a zvyšování povědomí o zločinech spáchaných těmito režimy i jako konkrétní příspěvek ke vzdělávání mladých lidí v této oblasti. Jde o příspěvek k prohloubení integrace všech občanů Evropy, posilování respektu a chápání klíčového významu demokracie, lidských práv a evropských tradic a vlády práva v celé Evropě s cílem zamezit budoucím hrozbám demokracii na našem kontinentu.
–
Vznik Platformy je nejen významným krokem vpřed, na poli výzkumu a odhalování totalitního dědictví Evropy, je rovněž velkým závazkem do budoucna a v neposlední řadě i silným apelem na naše odhodlání stát pevně ve službě pravdy, jejíž poznání osvobozuje. Kéž by i dnes platilo, co v listopadu 1989 jedny tehdejší noviny napsaly ve svém titulku „Můžeš být hrdá na svůj lid, Anežko česká“. Do jisté míry je splnění této výzvy v rukou každého z nás.
–
Pro ČRO 6
Daniel Herman, 15.11. 2011