Touha po svobodě od starověku po dnešek

Minulý týden jsem se štábem České televize cestoval po Izraeli. Natáčeli jsme tam další z řady televizních dokumentů zaměřených na jednotlivé etapy dějin Svaté země. Centrálním tématem tohoto dokumentu je touha po svobodě. Začínali jsme proto na místech spojených s odchodem Židů z Egypta, což je základní vzpomínkou izraelských dějin. Je v ní velmi výrazně obsažená touha po svobodě. Ta však není naplněna pouhým osídlením Zaslíbené země v časech Jozua a biblických Soudců. Svoboda byla ohrožena mnohokrát, počínaje již od prvních etap izraelské historie.

Na základě biblických textů jsme připomněli napadení přicházejícího Izraele Kenaanci a natáčeli jsme na místech, na nichž se dochovaly památky na kenaanskou populaci. Ta zde zůstala i po osídlení Zaslíbené země Izraelci, aby pak znamenala trvalé ohrožení svobody i v pozdějších dobách.

Další část jsme věnovali Pelištejcům, jako výraznému prvku ohrožení svobody starověkého Izraele. I když přicházející Židé pelištejské území obešli, přesto docházelo k opakovaným pelištejským útokům.

Věnovali jsme se však i ohrožení svobody vnitřními rozpory. Obrazem této situace je napětí mezi králem Saulem a Davidem. Současně tato část dokumentu zdůrazňuje, že svoboda v biblickém pojetí nemusí vždycky znamenat jen porážku nepřátel, nevyžaduje pokoření druhého, nestojí na síle zbraní. Jejím základem byla neotřesitelná důvěra v Boha a respektování jeho řádů.

Tady už přecházíme k duchovnímu rozměru svobody i touhy po ní. Touha po svobodě byla totiž v celém průběhu židovských dějin současně touhou po Hospodinu. Zápas o svobodu znamenal zápas o věrnost Bohu Izraele.

Přeneseme až do doby římské okupace kolem přelomu letopočtu. Zde je důležitou postavou Josefus Flavius, který hledal svobodu v loajalitě vůči Římu, ale nikdy se nezřekl svého židovství.

Bude připomenut Bar Kochba jako muž, který volí cestu ozbrojeného odporu a v třicátých letech 2. století po Kristu za svobodu tvrdě bojuje.

Nelze pominout ani evropské křižáky a jejich středověkou snahu osvobodit Svatou zemi z rukou muslimů, která přinesla tolik utrpení, bolesti a nesvobody.

V závěru dokumentu pak připomínáme nedávnou minulost i současnost moderního státu Izrael, dokládající, že touha po svobodě nehyne se ztrátou svobody samé a že naděje na svobodu, spolu s věrností vlastním kořenům, mají i dnes úžasnou sílu.

Uvědomil jsem si při této příležitosti, jak aktuálním tématem touha po svobodě je. A to v celém průběhu lidských dějin. Za dva dny bude 15. března. Tedy datum, které nám velmi důrazně připomíná ztrátu svobody v roce 1939, kdy hitlerovská vojska vstoupila na území zbytku Čech a Moravy.

Okolnosti II. světové války, let, které jí předcházely i následovaly, jsou silným mementem z našich vlastních nedávných dějin. Události II. světové války jsou natolik výrazné, že dodnes slouží jako odstrašující příklad potlačování základních lidských a civilizačních hodnot. Díky globálním válečným dobrodružstvím, která rozpoutal, předstihl dokonce nacismus v této oblasti svého staršího souputníka – komunismus – který se jinak vepsal do historické paměti 20. století podobně temným písmem.

Právě na dějinách Izraele však je vidět, že existuje i jakási dějinná alchymie, která je schopna přetavit negativní události ve stavební materiál něčeho nového – pozitivního. Člověk potřebuje udělat zkušenost, potřebuje si sáhnout, jak to známe z novozákonního příběhu nevěřícího Tomáše. Alespoň pro mě osobně, ale věřím, že nejen pro mě, je zkušenost početně malého židovského národa, který již po tisíciletí odolává nepřátelství a protivenstvím ze strany mnohem mohutnějších protivníků, důkazem, že biblický příběh o drobném Davidovi a mohutném Goliášovi není jen pohádkou z dávnověku. Je to příběh, který se v historii vícekrát zopakoval a ukazuje, že síla ducha a nosných idejí je mocnější než síla zbraní.

A právě toto poselství chceme ukázat i v televizním dokumentu, který jsme v minulých dnech ve Svaté zemi natáčeli.

Pro ČRO 6, Daniel Herman, 11. 3. 2010