–
Ne přelomu srpna a září letošního roku jsem strávil 14 dní v USA. Cíl mé cesty za velkou louži byl několikerý. Jednak jsem si chtěl na druhé straně Atlantiku užít pár dní dovolené na místech, která mám rád. Jednak jsem v Americe natáčel pro Českou televizi dokument o našem krajanovi, který se stal v polovině 19. století biskupem ve Philadelphii, Janu Nepomuku Neumannovi.
–
Osoba Jana Neumanna není u nás všeobecně známá. Myslím si, že je to docela škoda, protože rozhodně patří mezi lidi, kteří se dokázali v Novém světě velmi dobře prosadit. O tom ostatně svědčí i celá řada soch a pamětních tabulí v kostelích i názvy ulic v některých amerických městech.
–
Jan Neumann pocházel ze šumavských Prachatic. Studoval v Českých Budějovicích a v Praze, a protože v 1. polovině 19. století bylo v jeho rodných jižních Čechách tolik kněží, že pro něho nebylo místo, rozhodl se odejít do misií do Severní Ameriky.
–
Po vylodění v New Yorku byl v katedrále sv. Patricka na Manhattanu vysvěcen na kněze a již po dvou dnech se vydal na skoro tisíc kilometrů dlouhou cestu k Niagarským vodopádům, které se staly jeho prvním působištěm. Vstoupil pak do řeholní kongregace redemptoristů, stal se jejich představeným a posléze i v pořadí 4. biskupem v již zmíněné Philadelphii.
–
Byl neúnavným člověkem. Postavil řadu kostelů a založil obrovské množství škol. Byl velkým propagátorem církevního školství, jehož struktura v USA dodnes nese výrazné stopy svého zakladatele. Při své práci nezapomínal na chudé a nemocné. Staral se i o Indiány, kteří mu také zachránili život, když zabloudil v niagarských bažinách.
–
Odmítal stát se členem tehdejší společenské smetánky. Cítil, že jeho místo je tam, kde jsou potřební lidé, kteří si žádají jeho pomoc a blízkost. Byl vyznavačem velkých idejí, kterým věřil a zasvětil jim svůj život. Dokázal to, co málokdo. Mezi jeho slovy a činy nezela hluboká propast, která by znevěrohodňovala jeho poselství. Ve službě bližním také zemřel, zcela vyčerpán, na ulici, při jedné ze svých cest za potřebnými. Ve svých 49 letech, na počátku roku 1860. Roku 1977 byl pak zařazen na oficiální seznam světců.
–
Právě Neumannovo nadšení pro ideály, které přesahují blízké horizonty, se mi zdá víc než aktuální. Často k nám dnes doléhají různé výzvy, sliby a lákadla, která nám mají zaručit štěstí, dlouhý život a prosperitu. Avšak až příliš často za nimi nestojí právě ta Neumannova poctivost, s níž přicházel k lidem, kterým chtěl především obětavě sloužit.
–
Při jednom natáčení na newyorské ulici se mě místní mladík se zájmem ptal, zda byl Jan Neumann také politikem. Řekl jsem, že nikoli, že byl biskupem a v duchu jsem dával jeho poslání spíše do protikladu k politice. Když jsem však o mladíkově otázce přemýšlel, napadlo mě, že Jan Neumann může být velmi dobrým příkladem i pro lidi, kteří se v politice pohybují.
–
Vždyť i politika, a právě ona, tolik potřebuje věrohodné a poctivé osobnosti. Lidi, u kterých je jejich život zárukou jejich slov. Že takoví nejsou? Ale jsou, jen zapátrejme v paměti. Není jich většina a asi ani nikdy nebude, ale neříká už Bible, že malý kousek kvasu prokvasí celé těsto?
–
Podobné myšlenky mě bezděky napadaly, když jsem v Americe sledoval předvolební klání a diskuse obou prezidentských kandidátů. Potěšilo mě, že se ještě dnes někde o prezidentský úřad uchází člověk, na jehož životě si můžeme ověřit, že ideál pro něj není jen prázdným heslem. Bez ohledu na to, jak prezidentské volby 4. listopadu dopadnou, mě prostě upoutal republikánský kandidát na amerického prezidenta McCain.
Je to člověk, který v době Vietnamské války upadl do zajetí, kde byl mučen. Vzhledem k významnému postavení jeho otce v americké armádě mu bylo nabídnuto předčasné propuštění. To však odmítl, i přes výhrůžky a další mučení, které následovalo, když zhatil plány svých věznitelů. Na předvolebních shromážděních hovoří o hodnotách, jako je služba vlasti, národu, společnosti, světu. O politice se vyjadřuje jako o službě, nikoli o výtahu k moci.
–
Ano, nejsem dnešní. Vím, že v předvolební atmosféře se lehce slíbí a řekne mnohé. Na druhou stranu však také vím, že lidé, kteří mají vlastní zkušenost s přinášením obětí pro hodnoty, kterým věří, nejsou tak lehce napadnutelní pragmatismem a korupčnictvím.
–
Na adresu Ameriky slýchám často výtky. Některým rozumím, jiným ne. Při svých opakovaných návštěvách Spojených států jsem však vždy znovu udělal zkušenost, že tam dané slovo stále platí, smlouvy jsou dodržovány, lidé mezi sebou nestaví ploty, jsou ochotní si pomoci a docela obyčejně se na sebe na ulici nebo v metru usmívají.
–
Myslím si, že by bylo dobře něco z této americké reality převzít i k nám do srdce Evropy. Náš rodák a americký biskup Jan Neumann by mohl být vhodným patronem neztrácení ideálů, jak ve zcela obyčejném každodenním, tak i v politickém životě.
–
Pro ČRO 6, D. Herman, na 4.10. 2008