–
Květnou nedělí se otevírá brána ke slavení velikonočních svátků. Geografickým centrem slavení těchto svátků je Izrael. Země, do které od nepaměti směřovaly a stále směřují kroky poutníků z celého světa.
–
Od poloviny devadesátých let pravidelně Izrael navštěvuji a s týmem brněnského studia České televize zde natáčíme dokumenty, které se zaměřují na jednotlivé etapy dějin Svaté země. Putovali jsme už po stopách soudců Starého zákona, patriarchů, proroků, izraelských králů, starověkých rabínů i udatných makabejců.
Při našem natáčení navštěvujeme muzea i mnohá zajímavá místa biblických dějin. Podle konkrétní historické epochy, na kterou se v tom kterém dokumentu zaměřujeme, máme možnost se seznámit s celou řadou pozůstatků a památek, které nám po sobě předešlé generace zanechaly.
–
Viděli jsme například pozůstatky nájezdů asyrských vojsk proti některým opevněným izraelským městům z 8. století před Kristem. Před očima mám například valy navršené kolem hradeb města Lakíše, po kterých asyrští bojovníci vytlačovali starověké předchůdce tanků – pojízdná obrněná beranidla – kterými pak proráželi městské hradby. Dobyli řadu významných měst, kromě Jeruzaléma, jehož obyvatelé prokázali obdivuhodnou víru v Hospodina, ke kterému se v době ohrožení utíkali.
–
Dalším fascinujím pozůstatkem lidské píle a houževnatosti je například uměle navršený několikasetmetrový násep od úpatí po vrchol stolové hory v Judské poušti. Ten donutili římští vojáci navršit zajatce z Jeruzaléma po prohrané Válce židovské v r. 70 po Kristu, kterou tak poutavě zachytil očitý svědek dávných událostí Josephus Flavius. Po tomto umělém svahu se pak římští vojáci dostali do pevnosti Masada, kde nalezli mrtvá těla bojovníků, kteří raději volili dobrovolnou smrt jako svobodní lidé, než by padli do rukou Římanů.
–
Pozoruhodné jsou i památky na boje neohrožených makabejců, kteří ve 2. století před Kristem hájili víru a zvyky předků před pohanským řeckým vlivem. Dokázali vybudovat rozsáhlé podzemní areály, v nichž dodnes zůstává návštěvník bez dechu stát, v úctě nad nepředstavitelnou těžkou prací tehdejších lidí. Některé z těchto skalních areálů mají rozlohu a výšku chrámů. Skrývaly se v nich podzemní rezervoáry na vodu, obilí i další potraviny a potřeby tehdejšího života antického člověka.
–
Všechny tyto a mnohé další památky ukazují ohromnou a nezdolnou sílu lidského ducha, který je schopen dodat člověku energii potřebnou ke zvládnutí někdy až nadlidských úkolů. Tyto návštěvy Svaté země jsou pro mě vždy inspirací a motivací hledat i pro sebe posilu v pramenech, z nichž čerpaly celé generace našich předků.
–
A velikonoční období je jistě vhodnou dobou k takovému čerpání z jarních studánek, které se po osvobození z ledového příkrovu probouzejí k novému životu. Je ovšem důležité vědět, kde se takové studánky skrývají. Kam mají naše kroky zamířit, abychom je našli a mohli z nich načerpat potřebnou vláhu a posilu pro svůj vlastní život.
–
Myslím si, že většina z nás takovou svoji studánku má. Možná skrytou někde v lesním stínu. Možná, že někdo nachází takový pramen v kostele nebo v synagoze, kde čerpá posilu pro svůj každodenní život. Jiný zase dokáže čerpat energii z přírody a jejích nádherných scenérií. Z pohledu na hvězdné nebe, na širý oceán, na modré siluety hor, na vonící obilný lán nebo rozkvetlou louku či rozvíjející se poupě. Pro někoho je takový zdroj ukrytý v mezilidských vztazích, v důvěřivém pohledu dítěte, v nezištné pomoci bližnímu, v hlubokém prožitku opětované lásky…
–
Nezáleží tolik na tom, jakou studánku kdo má. Je důležité o ní hlavně vědět a umět se k ní čas od času vracet. Je také důležité takový pramen pravidelně čistit, aby nebyl zanesený smetím, zetlelým listím a loňským mechem.
S těmito studánkami ducha, o kterých přemítám, je to stejné, jako s těmi skutečnými, které jsou ukryté v lesích.
Velikonoční jarní čas rozpuku nového života je vhodnou dobou k takové pouti ke studánkám. Může to být pouť virtuální nebo skutečná. V úvodu jsem se svámi podělil o svoje putování do Země zaslíbené.
–
A tak až budeme slavit velikonoční svátky, ať již při pesachové bohoslužbě v synagoze, při velkopátečních obřadech, slavnostní vigilii Vzkříšení nebo při barvení vajíček a koledě, snažme se využít tohoto svátečního času k přeladění od starostí všedního dne. Snažme se nabrat síly a pozitivní energii k tomu, abychom nerezignovali před jedinečnou šancí zlepšovat svět, alespoň ten svůj, v němž žijeme, alespoň o malý kousíček.
Dobře vím, jak je to nelehké. A jak důležité je proto vědět, kde čerpat tolik potřebnou energii a posilu pro svůj život.
–
Že to nemá cenu? I má a velikou. Vždyť život je veliký dar, který jsme dostali do vínku. Nebylo by moudré jej prohospodařit.
–
Volání „hosana“ se často střídá s pokřikem „ukřižuj“, ale křesťanské Velikonoce nám ukazují, kdo nakonec zvítězil. Ti mocní s pečetí římského císaře? Nebo ten bezmocný na kalvarském kříži?
–
Přeji vám všem krásné a pokojné prožití Svatého týdne i velikonočních a pesachových svátků a zážitek radosti z toho, že velikonoční poselství o osvobození člověka z otroctví ke svobodě jde stále dějinami, jako životodárné vanutí Ducha, které by bylo škoda přehlédnout.
–
Pro ČRO 6
Daniel Herman
4. 4. 2009