–
Pražané a návštěvníci našeho hlavního města spatřují vždy v únoru v metru plakáty s postavou trpícího člověka ukřižovaného na srpu a kladivu. Tento symbol pochází z památníku obětí komunismu, který stojí v Masaryktownu v kanadském Torontu. Pomník obětem komunismu byl slavnostně odhalen v roce 1989. Jeho autorem je český exilový sochař Josef Randa.
–
Výpověď tohoto symbolu je silná a koresponduje s poselstvím křesťanských Velikonoc. Skrze utrpení a následně i smrt přichází vzkříšení. O tom vypráví Bible. O tom píše na přelomu 2. a 3. století i křesťanský teolog Tertulliánus ve svém Apologetiku. Tehdejší situaci římskými císaři pronásledované církve vystihuje citátem: „Sanguis martyrum semen christianorum est.“ – „Krev mučedníků je semenem křesťanů.“
–
V tom je obsažena zkušenost prvních křesťanů, že oběť není přinášena nadarmo. Oběť přinesená předky však nesmí být potomky zapomenuta. Prostor svobody, tvrdě vybojované a protrpěné, za jejíž získání mnozí zaplatili i cenu vlastního života, nesmí být promarněna. Tento prostor musí být naopak vyplněn pozitivním obsahem a životem založeným na hodnotách, pro něž jejich obránci neváhali nasadit i vlastní život.
–
Tato filosofie stojí i za zmíněným památníkem, který se stal symbolem mezinárodního festivalu proti totalitě, zlu a násilí „Mene Tekel“. V tomto týdnu proběhl v Praze již šestý ročník. Festival se každoročně pořádá v termínu kolem neblaze proslulého data 25. února, tedy výročí z roku 1948, kdy komunisté převzali na 41 let moc v bývalém Československu a uvrhli naši zemi pod nadvládu sovětské totality. Během jednoho týdne se pravidelně koná zhruba třicet programů zohledňujících různorodost zájmových, sociálních a generačních skupin – výstavy, koncerty, filmové projekce, literární setkání, odborná kolokvia, besedy s pamětníky, autogramiády, interaktivní programy pro školní mládež, rekonstrukce politického procesu padesátých let a další zajímavé aktivity. Festival se vyprofiloval jako jeden z padesáti nejúspěšnějších kulturních projektů v rámci hlavního města Prahy a diváci se již v jeho rámci měli možnost setkat s mnoha významnými osobnosti z domova i ze zahraničí.
–
Název festivalu „Mene tekel“ jsou první dvě slova tajemného varování babylónského krále Belšasara, která přeneseně označují naléhavé varování a výstrahu. V příběhu z biblické knihy Daniel král při nevázané pitce zneuctí zlaté a stříbrné nádoby, které byly v 6. století před Kristem ukradeny z Šalamounova Chrámu v Jeruzalémě. Poté se objevila ruka a napsala na stěnu královského paláce slova „Mene tekel ufarsín“, což královi vykladači neuměli vyložit. Až judský prorok Daniel králi vysvětlil, že Mene znamená, že Bůh jeho kralování sečetl a ukončil, Tekel, že byl král zvážen na vahách a shledán příliš lehkým, a Peres – že bude jeho království rozděleno Peršanům a Médům. Král Belšasar poté skutečně zemře násilnou smrtí.
–
V období vlády komunistického režimu, v letech 1948 – 1989, bylo z politických důvodů v naší zemi odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 250 tisíc nevinných lidí. Trpěly nejen oběti politických procesů, ale také rodiny vystavené perzekuci, pronásledování, diskriminaci. Byly rozkradeny nejen liturgické klenoty nedozírné historické ceny, jako v biblické době babylonského vyhnanství, ale i rodové majetky. Děti byly odloučeny od matek a otců, byly zpřetrhány tradiční společenské vazby a krutě pošlapána lidská práva. Československo se postupně dostávalo do mezinárodní izolace.
–
Zcela se změnilo postavení ČSR i ve vztahu k mezinárodnímu hospodářskému systému. Veškerý zahraniční obchod byl přeorientován na Sovětský svaz a země tzv. socialistického tábora. Znamenalo to velký zásah do dosavadní ekonomické struktury státu a rapidní pokles hospodářské úrovně. Dříve hospodářsky vyspělé Československo dostalo po únoru 1948 za partnery zaostalé, ekonomicky nevyvinuté země a muselo jim přizpůsobit struktury své výroby. Nebývalý rozmach těžkého průmyslu – především zbrojní výroba – bez surovinové základny zvyšoval závislost na Sovětském svazu. Naše země stále více ztrácela svůj středoevropský charakter a přibližovali jsme se sovětskému modelu orientální despocie zahalené do marxistických hesel.
Velmi výstižně vystihují dobu komunistické totality verše básníka a politického vězně Jiřího Herzingera, které rovněž nesou symbolický název Mene Tekel:
–
„Ve jménu těch, co z šibenic volali prokletí; ve jménu dětí, matek, žen – nevinných obětí; ve jménu těch, co u hranic zastřeleni byli; ve jménu těch, co z vězení se zpátky nevrátili; ve jménu těch, co otroky bratrů svých se stali a přesto za jidášský groš svou čest neprodali. Ve jménu lásky, života, pravdy a lidských práv; ve jménu psanců – tuláků bloudících v cizinách; ve jménu těch, co žili věk za branami pekel; ve jménu všech já biblické píši: MENE TEKEL!“
–
Pro ČRO 6 Daniel Herman 23. 2. 2012