–
V sobotu 18. června se v šumavských Prachaticích koná velká mezinárodní pouť u příležitosti 200. výročí narození prachatického rodáka a katolického biskupa v americké Philadelphii Jana Nepomuka Neumanna. Je na ní dokonce vyslán i zvláštní papežský legát, filadelfský arcibiskup kardinál Justin Rigali. Chci v dnešním příspěvku připomenout, proč je kolem tohoto prachatického rodáka takový rozruch.
–
Osoba Jana Neumanna není u nás všeobecně známá i přesto, že patří mezi ty krajany, kteří se dokázali v Novém světě velmi dobře prosadit. O tom ostatně svědčí i množství jeho soch a pamětních tabulí v celé řadě kostelů i názvy ulic v některých amerických městech.
–
Jan Neumann se narodil 28. března roku 1811 v Prachaticích. Jeho otec přišel z Bavorska a v Prachaticích otevřel punčochářskou dílnu. Matka pocházela z měšťanské rodiny místních Šumaváků. Jan studoval teologii v Českých Budějovicích a v Praze. A protože v 1. polovině 19. století bylo v jeho rodných jižních Čechách tolik katolických kněží, že pro něho nebylo uplatnění, rozhodl se roku 1836 odejít do misií v Severní Americe.
Po šestitýdenní cestě lodí z Francie se 1. června 1836 vylodil v New Yorku. Po nutných úvodních imigračních formalitách byl velmi záhy ve staré katedrále na newyorském Manhattanu pětadvacetiletý Neumann vysvěcen na kněze a již po dvou dnech se vydal na skoro tisíc kilometrů dlouhou cestu k Niagarským vodopádům na americko-kanadském pomezí, které se staly jeho prvním působištěm. Obrovská farnost měřila 1.500 čtverečních kilometrů. Jan vstoupil po čase do řeholní kongregace redemptoristů, s nimiž se poznal už v době svých studií v Českých Budějovicích, stal pak se jejich představeným a posléze v pořadí 4. biskupem v již zmíněné Philadelphii.
–
Jan Neumann byl neúnavným člověkem. Postavil přes 80 kostelů, založil téměř 100 škol a byl velkým propagátorem církevního školství v Americe. Při své práci nezapomínal ani na chudé a nemocné. Staral se i o Indiány, kteří mu také jedenkrát dokonce zachránili život, když zabloudil v niagarských bažinách. Své rodné město Prachatice navštívil už jen jednou, roku 1854, v rámci své cesty do Říma. Rodáci mu tehdy přichystali vřelé přijetí, o němž se dodnes dochoval záznam v městské kronice.
–
Biskup Neumann odmítal stát se členem tehdejší společenské smetánky. Cítil, že jeho místo je tam, kde jsou potřební lidé, kteří si žádají jeho pomoc a blízkost. Byl vyznavačem velkých idejí, kterým věřil a zasvětil jim svůj život. Dokázal to, co málokdo. Mezi slovy a činy nezela hluboká propast, která by znevěrohodňovala jeho poselství. Ve službě bližním také zemřel, zcela vyčerpán na ulici, při jedné ze svých cest za potřebnými, ve svých 49 letech, 5. ledna roku 1860.
–
19. června roku 1977 papež Pavel VI. Jana Nepomuka Neumanna v Římě svatořečil. Vzhledem k tehdejším politickým poměrům u nás nebylo možno tuto významnou událost příliš připomínat. Komunistický režim umožnil návštěvu Říma jen velmi omezenému počtu vybraných duchovních z Československa. Kanonizace prachatického rodáka se tak stala především exilovou záležitostí, na níž se kromě Američanů do Věčného města sjely stovky krajanů českého i německého jazyka z různých zemí svobodného světa. Začátkem 80. let se německy hovořící krajané rozhodli postavit kapli největšímu synu Šumavy, jak Jana Neumanna nazývají, na bavorské straně vrcholu hory Třístoličník, na jihozápadní Šumavě, ve výšce 1.300 metrů nad mořem, pouhých pár desítek metrů od tehdy neprostupné československé hranice. V Neumannově původní vlasti se jeho památka začala větší měrou připomínat až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Do tohoto rámce zapadá i zmíněná letošní pouť u příležitosti 200. výročí světcova narození.
–
Neumannovo nasazení pro ideály, které přesahují blízké horizonty, je dnes víc než aktuální. Z mnoha míst zaznívají různá prohlášení a lákavá hesla, avšak až příliš často za nimi nestojí právě ona poctivost, s níž biskup Neumann přicházel k lidem, kterým chtěl především obětavě sloužit. Dnešní svět tolik potřebuje důvěryhodné a poctivé osobnosti, lidi, u kterých bude kvalita jejich života zárukou věrohodnosti jejich slov. Jsme až příliš často zklamáváni nesplněnými sliby a prázdnými floskulemi. Vyžaduje velmi mnoho energie nerezignovat a stále znovu se snažit zlepšovat věci kolem nás. Žijeme v době, která nám k tomu ale poskytuje široký prostor svobody. Bylo by velkou chybou takovou dějinnou šanci promarnit. Prachatický rodák, spojující Čechy a Němce, a zároveň americký biskup Jan Nepomuk Neumann, je vhodným patronem neztrácení ideálů, jak ve zcela obyčejném každodenním a osobním životě, tak i v životě celé společnosti. Nechme se inspirovat jeho příkladem neúnavné služby dobru, který i po dvou staletích září jako maják na obou březích někdy rozbouřeného Atlantiku.
–
Pro ČRO 6
D. Herman, 26.5. 2011