–
Je temný šumavský večer, po 22. hodině, dne 13. září roku 1950. Československo je již více než dva roky součástí rozsáhlého sovětského impéria. Přes česko-bavorskou hranici se snaží ven do svobodného světa dostat stále více lidí, kteří se odmítli smířit se životem v „ráji proletariátu“. Železná opona v podobě elektřinou nabitého ostnatého drátu dosud naše jihozápadní hranice nedokázala obkroužit.
–
Přes blízký Mechový potok, nedaleko obce České Žleby, poblíž starobylé Zlaté stezky, spojující Pasov s Prachaticemi, právě přešli státní hranici směrem do Československa dva muži, rodní bratři Josef a Bohumil Hasilovi. Oba bratři opatrně stoupají podél mohutných kamenných snosů od hranice vzhůru do nitra české země. Každou chvíli se zastavují, pozorně naslouchají, jestli nezaslechnou nějaké neobvyklé prasknutí suché větvičky nebo jiný podezřelý zvuk. Na obzoru před sebou tuší siluety opuštěných a vydrancovaných chalup už před několika lety vystěhované osady Dolní Zasov.
–
Bratři se ještě ve skrytu stromů rozdělili, aby raději nešli tak blízko sebe. Blíží se k okraji hustého smrkového lesa. Kryje je nejen lesní temnota, ale i postupující pozdní večer. V dáli za zády na horizontu mají mohutný skalnatý vrchol hory Lusný. Za chvíli vyjdou na louku, kterou musí překonat a dostat se kolem Českých Žlebů dál do vnitrozemí k Soumarskému mostu přes Vltavu. Ve Žlebech je rota Pohraniční stráže se psy. Tam se musí dávat mimořádný pozor. Poslední stromy hustého smrkového lesa, který bratry kryl od samé hranice, jsou tu. Ještě jeden pátravý pohled mezi větvemi a…
–
A najednou se bez vyzvání ozve ostrá palba ze samopalů. Přichází z několika stran. Noční temnotu prozářily desítky výstřelů. Střely hvízdají všude kolem, zarývají se do země, do kmenů stromů, odrážejí se od kamenů, palba nepřestává. Josef má u sebe ruční granát. Svírá jej v ruce a přemýšlí, zda jej má hodit na místo nejostřejší palby. Mám tam někde bratra, bleskne mu hlavou. Nemůžu tam přece jen tak naslepo hodit granát, mohl bych bratrovi ublížit. Tak rychle zpět do ochrany lesa a dolů ze svahu k potoku a přes něj na druhý břeh, tam už je Bavorsko. Tam na bratra počkám, uvažuje Josef. Leží za potokem v porostu a čeká. Čeká hodinu, dvě, tři, čeká celou noc a bratr Bohumil nepřichází.
–
Na pohraniční rotě v Českých Žlebech se mezitím odehrávají další dramatické chvíle. Pohraničníci tam odvlekli těžce zraněného mladého muže. Dostal několik zásahů. Kdo to je? Je to komunistickými strážci hranic obávaný a tolik pronásledovaný Král Šumavy Josef Hasil? Zraněný už nepromluvil. Vojáci přivolali lékaře z nedalekých Volar. Ten v kanceláři roty prohlíží neznámého muže, který však kolem třetí hodiny ranní umírá. Lékař už jen konstatuje smrt a přetáhne mrtvému přes hlavu vojenskou deku. Vojáci zatím důkladně prohledávají věci a šaty zemřelého. Pod podšívkou kabátu najdou malou kartičku s nápisem: Hasil 1928. Josef je ročník 1924, je to tedy bratr. Druhý den se potvrdilo, že zastřelený muž je Bohumil, Josefův mladší bratr. Na velitelství padne rozhodnutí se zesnulého co nejdříve zbavit. Bude zakopán na místním hřbitově. Vojáci donutí místního tehdy osmnáctiletého muže Waltera Breita, aby v noci vykopal hrob, do kterého je Bohumil Hasil uložen jen tak ve vojenské dece, bez modlitby, bez rozloučení. Hrob má zůstat v utajení. A na dlouhých šedesát let je tomu skutečně tak. Jen místní pamatují, že se občas na tom místě u hřbitovní zdi objevily květiny.
–
Uplynulo 31 let. Je prázdninový den roku 1981. U hřbitova v Českých Žlebech zastavuje osobní automobil. Vystupuje z něho mladý ani ne dvacetiletý student. Opravuje v okolí litinové kříže a boží muka a na hřbitově určeném v té době k demolici vybírá ze země rezavé a poškozené korpusy a části křížů, aby je očistil a zrekonstruoval. V tu chvíli najíždějí zezadu i zepředu dva gazíky, vyskakují z nich vojáci s namířenými samopaly a rozzuřenými psy. Mladík je zadržen a předán do rukou přivolané Veřejné bezpečnosti. Upozornili na něj místní pomocníci Pohraniční stráže. Prý rozkrádá majetek v socialistickém vlastnictví. Musí tedy za svůj protispolečenský čin zaplatit pokutu. Skutečným důvodem zásahu ovšem je, že prý na hřbitově hledá hrob Bohumila Hasila.
–
Uplynulo dalších 31 let. Hřbitov v Českých Žlebech je již v rámci možností pietně upraven. Po otevření hranic se ke svým rodinným hrobům navrací řada potomků, aby se o hroby svých předků postarali. Každoročně se tu v polovině srpna koná polní mše za zemřelé.
–
Král Šumavy Josef Hasil z amerického Chicaga a Hasilova rodina ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky zahájili intenzivní přípravy, které by mohly vést k nalezení místa posledního odpočinku Bohumila Hasila.
–
Tato aktivita se však ani dnes nesetkává jen s pochopením. Panuje stále plno předsudků z doby, kdy komunistická propaganda vymývala lidem hlavy. Právě proto je třeba připomínat ty, kteří se rozhodli proti zlu bojovat i s nasazením vlastního života. Bohumil Hasil byl jedním z nich.
–
I tato vzpomínka je jedním z kamenů jeho rodícího se památníku.
–
Pro ČRO 6
Daniel Herman
15. 9. 2012