"Hosana" i "Ukřižuj" - dvě strany jedné mince

Přehrajte si obrazový příspěvek zde

Pašijový příběh, kterým na dnešní Květnou neděli vstupujeme do Svatého týdne, se odehrál tady v Jeruzalémě. Je to příběh o utrpení a bolesti, ale také příběh o veliké naději. Je to příběh o lidském Mesiáši, Spasiteli, Božím Synu, který vstoupil do dějin a zapsal se do nich jako nikdo jiný. Právě o Květné neděli kladli jeho přátelé a příznivci před nohy oslíka, na kterém přijel, palmové ratolesti a své pláště. A provolávali "Hosana", sláva Davidovu synu, novému králi, který přijíždí. Ale tím samozřejmě celý příběh teprve začíná, protože pak následovalo veliké utrpení Velkého pátku. Ale ani to nebyla tečka. Potom, po Velkém pátku, přichází jitro vzkříšení.

Ale vraťme se na začátek. Můžeme se ptát, proč je tolik utrpení v celém tomto příběhu člověka, Božího Syna. Možná, že jeden z možných výkladů může být i takový, že právě tímto způsobem se Bůh přibližuje úplně ke každému člověku. Ať je člověk zdravý, nemocný, bohatý, chudý, mladý, starý - každý ten svůj kříž nese.

Možná že nenajdeme jiný způsob, prostřednictvím kterého by bylo možné vstoupit do úplně každého lidského života. A samozřejmě to není jenom příběh z dávnověku. Neděláme výlet jenom do nějakých dávných dějin starověku. Je to i příběh nedávný - z 20. století.

Ježíš z Nazareta, který vstoupil do dějin jako Kristus, Mesiáš, Pomazaný, Vykupitel, byl synem židovského národa. V polovině 20. století tento národ opět prožíval strašlivé utrpení. Hovořím o holokaustu, šoa. Letos je tomu 70 let, kdy byl proveden úspěšný atentát na jednoho z autorů tohoto děsivého díla zkázy židovského národa Reinharda Heydricha. Ale tento příběh také neskončil jenom oním zlým koncem. I pak se jde dál.

Dovolím si tady trošku použít jakousi paralelu ze své rodiny. Moje teta, sestřenice mé matky Hana Bradyová, byla jedním z milionu a půl židovských dětí, které skončily v plynové komoře v Osvětimi. Bylo jí pouhých 13 let. Můžeme říci, že je to něco strašlivého, co přesahuje naše chápání. Ale po 60 letech se stal kufřík, který ji do vězení doprovázel, centrálním artefaktem v Muzeu holokaustu v japonském Tokiu. A právě tento příběh začíná jakoby nové pokračování. Děti z mnoha zemí světa se učí právě na jejím příběhu o toleranci a přátelství mezi národy. To znamená, že i veliké utrpení, které je proměněno tím velikonočním tajemstvím v jakési podivuhodné alchymistické dílně ve stavební materiál něčeho nového, pozitivního, může být základem nového života. A to je právě poselství křesťanských Velikonoc, do kterých Svatým týdnem a pašijovou - Květnou nedělí vstupujeme. Město Jeruzalém je jakýmsi dějiště, jevištěm, na kterém se celý tento příběh udál. Ale samozřejmě vstupuje do mnoha dalších souvislostí, do mnoha dalších kultur, dokáže oslovovat lidi všech dějin, celého světa. Myslím si, že je to jedno z velkých poselství tohoto věčného města, izraelského Jeruzaléma celému světu.

 

ČT 1 - Sváteční slovo ze dne 1. 4. 2012