Vznik Platformy evropské paměti a svědomí

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Zhroucení komunistického režimu 17. listopadu 1989, které následovalo pouhých pět dnů po svatořečení české princezny Anežky Přemyslovny v Římě, přineslo otevření širokého prostoru svobody ve všech oblastech života naší společnosti. Anežčina kanonizace je symbolickým předznamenáním počátku nové svobodné etapy života naší země. Liberalizace trhu, nastavení zahraničněpolitických priorit, vojenská spolupráce a další důležité oblasti transformace společenských struktur, byly připraveny celkem rychle. Mnohem obtížnější je rekonstrukce morální a duchovní. Se zaostáváním komunistického systému bylo totiž spojené i rozvrácení hodnotové stupnice, z níž naše civilizace vyrůstá. Mnohé problémy, s nimiž se setkávají postkomunistické země, právě včetně eroze hodnot, plošně rozšířené korupce a nedostatku důvěry občanů ve stát, jsou totiž přímým dědictvím totalitní nadvlády.

Totalitní diktatury v Evropě 20. století - nacismus a komunismus - si vyžádaly desítky miliónů životů, způsobily neskonalé utrpení a posléze rozdělily kontinent na „východ“ a „západ“. Zatímco jsou dějiny a zločiny národního socialismu od roku 1945 předmětem podrobného zkoumání, je dvacetiletí od pádu komunismu v Evropě svědkem rostoucí potřeby dosáhnout pravdy, vědění a spravedlnosti i s ohledem na diktatury komunistické. Faktem zůstává, že mnoho pachatelů zločinů minulosti dosud nedošlo spravedlnosti. Občané zemí, jež nebyly svědky komunismu, a mladší generace v zemích, které komunismus přežily, s ním musejí být konfrontováni a musejí být o něm informováni a vzděláváni obdobným způsobem, jakým jsou vzděláváni o národním socialismu. Na základě neblahých zkušeností s popíráním Holocaustu víme, že v Evropě je potřeba stále podporovat kulturu připomínání, která bude ctít oběti a ty, kteří vzdorovali různým formám zla.

Již před rozpadem komunistického impéria existovaly intenzivní kontakty mezi lidmi v jednotlivých státech za železnou oponou, kteří usilovali o koordinaci a propojení obrodných aktivit ve svých zemích. Například československo-polské disidentské setkávání na hranicích sehrávalo v tomto smyslu nesmírně důležitou roli. Po pádu komunismu bylo jasné, že je třeba zvyšovat veřejné povědomí o evropských dějinách a o zločinech spáchaných totalitními režimy a podpořit širokou celoevropskou diskusi o příčinách a následcích totalitních režimů a o společných evropských hodnotách, s cílem prosazovat lidskou důstojnost a lidská práva a napomoci zabránit tak intoleranci, extremismu a návratu jakékoliv formy totalitní nadvlády v budoucnu.

Tímto tématem se zabývá např. i rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů z ledna 2006; Pražská deklarace o svědomí Evropy a komunismu z června 2008 i další rezoluce Evropského parlamentu: Svědomí Evropy a totalita z dubna 2009. Stejným směrem jdou i závěry Rady Evropské Unie o svědomí Evropy a totalitě z června2009 ao povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě z června2011 anaposledy i Varšavská deklarace u příležitosti Evropského dne památky obětí totalitních režimů ze dne 23. srpna 2011.   

Jako odpověď na potřebu zintenzívnit dosud vykonanou práci, jíž koordinoval český Ústav pro studium totalitních režimů, podepsali zástupci 20 institutů ze 13 evropských zemí po tříleté intenzivní přípravě v polovině října tohoto roku vznik Platformy evropské paměti a svědomí. Slavnostní podpis se konal v Lichtenštejnském paláci v Praze, za účasti premiérů České republiky, Maďarska a Polska, v rámci summitu zemí Vyšehradské 4, pod patronací předsedy vlády České republiky Petra Nečase.

Účelem Platformy je poskytovat podporu pro pěstování kontaktů a spolupráci mezi národními výzkumnými institucemi, archivy, muzei a dalšími organizacemi, veřejnými i soukromoprávními, specializovanými v oboru totalitní historie, se zvláštním důrazem na národní socialismus, komunismus a další totalitní ideologie.

Platforma směřuje k vytvoření celoevropského dokumentačního střediska a památníku pro oběti všech totalitních režimů. Cílem je připomínání obětí a zvyšování povědomí o zločinech spáchaných těmito režimy i jako konkrétní příspěvek ke vzdělávání mladých lidí v této oblasti. Jde o příspěvek k prohloubení integrace všech občanů Evropy, posilování respektu a chápání klíčového významu demokracie, lidských práv a evropských tradic a vlády práva v celé Evropě s cílem zamezit budoucím hrozbám demokracii na našem kontinentu.

Vznik Platformy je nejen významným krokem vpřed, na poli výzkumu a odhalování totalitního dědictví Evropy, je rovněž velkým závazkem do budoucna a v neposlední řadě i silným apelem na naše odhodlání stát pevně ve službě pravdy, jejíž poznání osvobozuje. Kéž by i dnes platilo, co v listopadu 1989 jedny tehdejší noviny napsaly ve svém titulku „Můžeš být hrdá na svůj lid, Anežko česká“. Do jisté míry je splnění této výzvy v rukou každého z nás.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 15. 11. 2011